Dynamický model je přitom jedním z klíčových nástrojů pro rozvoj ložiska a jeho další „život“ v průběhu následujících let. Jedná se totiž o simulaci, která průběžně ukazuje, jak ložisko vypadá, aby se z něj dalo co nejefektivněji vytěžit co nejvíc.

Je to trochu jako předpověď počasí: čím více dat máte a čím méně do budoucnosti se díváte, tím je predikce přesnější. Jen s tím rozdílem, že tady se předpovídá i na třicet let dopředu.

„Všechno začíná tím, že od geologa dostanu interpretovaná data z 3D seismiky, karotáže a dalších zdrojů, k tomu se přidávají výsledky laboratorních analýz jader a další vstupní parametry,“ vysvětluje Milan Pagáč. Tvorba modelu je dost složitá a hlavně odpovědná práce. Dynamický model by měl totiž odpovědět na řadu důležitých otázek: Kolik mají vrty těžit, aby se nezavodnily? Má cenu přidávat další sondy? Pokud ano, tak ve které části ložiska? Jak těžbu nastavit v čase tak, aby se z ložiska vytěžilo co nejvíc?

To jsou otázky, které mohou mít hodnotu až milionů dolarů.

Všechna data se implementují do jednoho modelu – nejprve statického, což je v podstatě 3D snímek ložiska, a později dynamického. Ten se mění v čase, jak probíhá těžba. A postupně se zpřesňuje, jak se doplňují vlastnosti plynu, vody, těžená množství plynu, tlaky a tak dále – z čerpacích pokusů a následné těžby.

Milan Pagáč na začátku června vytvořil dynamický model prvních dvou obzorů z celkových osmi na Tynivské. Je to velice zajímavé ložisko, nacházejí se v něm velké zásoby. Tyto dva obzory ND4 a ND5 obsahují nejvíc plynu. Na základě výsledků z modelování se rozhodne, kolik dalších vrtů ještě odvrtáme a do kterých částí je umístíme.

„Tady vidím vrt Tynivská 108 – červená kolečka mi znázorňují skutečnou denní těžbu plynu, černá kolečka ukazují statické tlaky a žlutá kolečka dynamické tlaky – tedy jaké jsou tlaky na dně sondy, když těží. Plné čáry představují hodnoty vypočtené simulátorem. Mým úkolem je nastavit vstupní parametry modelu tak, aby se vypočtené hodnoty co nejvíce přiblížily skutečně naměřeným. Tady se nám to v podstatě shoduje, což je perfektní. Když mám tyto údaje ze všech sond, které na ložisku jsou, poskytuje mi to velmi dobrý obraz, jak to pod zemí vypadá. Potom začínám vytvářet predikce, návrhy nových vrtů a simulátor predikuje, jak se bude ložisko chovat i třeba dvacet let dopředu. Ukáže to, jak bude probíhat těžba plynu, jak budou klesat tlaky, kdy se sondy zavodní a tak dále,“ ukazuje Milan různé diagramy.

Simulace ukáže i důležitý údaj, kdy bude potřeba zapojit kompresory, které budou plyn z vrtů nasávat a protláčet jej do expedičního plynovodu. Díky tomu se z vrtů vytěží mnohem víc.

A jak Milan říká: u obzorů, kde je plyn a voda, je tvorba dynamického modelu výrazně jednodušší, výpočty netrvají tak dlouho. Naopak provést simulační práce u ropných ložisek trvá i týdny. Ale výstupy z modelu pak dávají detailní informace, jak obzory odtěžovat, kolik dalších vrtů a ve kterých částech ještě vrtat, jestli realizovat horizontální vrty, zda tam vtláčet vodu a další postupy, jak těžbu optimalizovat.