Otázka na začátek – jak máte rozdělené role s Lukášem Svozilem?

Zjednodušeně řečeno: Lukáš má na starosti celkové řízení všech našich společností, já odpovídám hlavně za technickou stránku – tedy za vrtání, výstavbu plynovodů, zařízení na úpravu plynu, dále za samotnou těžbu a prodej plynu. Důležitá rozhodnutí vždy řešíme společně. I když se Lukáš nezdržuje na Ukrajině trvale, jsme v neustálém kontaktu. Voláme si několikrát denně, máme pravidelné porady v Teams a zhruba jednou týdně přijede Lukáš osobně do Lvova. Intenzivní spolupráce na dálku nám dnes už funguje úplně přirozeně.

Jak často se sám dostanete do terénu?

V průměru dvakrát do měsíce, někdy i častěji. Záleží na tom, co se zrovna děje. Nejčastěji jde o vrtání, zprovozňování technologií nebo řešení pozemků. Pravidelné kontroly provádíme i kvůli bezpečnosti práce.

Co je pro vás teď v době války nejtěžší?

Nejtěžší je práce pod neustálou hrozbou raketových a dronových útoků. Naše objekty v západní části Ukrajiny už byly mnohokrát napadeny. Vždycky máme strach o kolegy i o jejich rodiny. Když ve Lvově zazní poplach, všichni myslíme nejen na práci, ale hlavně na své domovy, školy a školky, kde jsou právě naše děti. Už samotný poplach má na psychiku lidí obrovský dopad.

Jaké největší technické výzvy vás čekají v nejbližších letech?

Dosud máme zkušenosti s vrty do hloubky přibližně 2 700 metrů. Naším cílem je vrtání do hloubek 4 000 až 5 000 metrů i více. To znamená vysoké tlaky a teploty, které vyžadují speciální zařízení i technologická řešení.

Jak probíhá spolupráce s kolegy v Hodoníně?

Velmi dobře. Každý týden realizujeme online porady, my mluvíme ukrajinsky, kolegové česky a bez problémů si rozumíme. Občas pomůže s překladem Lukáš. Přibližně jednou za měsíc se potkáváme i osobně v Hodoníně.

Co byste si přál do budoucna zlepšit?

Rádi bychom více pracovali se speciálním softwarem a systematicky vzdělávali zaměstnance v jeho používání. To by náš tým ještě více posílilo.

Jak je na tom dnes tým po stránce morálky?

Není to jednoduché – každý den přicházejí špatné zprávy a únava z války je znát. Přesto je morálka našeho týmu pořád docela vysoká a lidé drží při sobě.

Máte speciální bezpečnostní pravidla?

Ano. Máme jasná pravidla pro chování při poplachu a mapy krytů v okolí kanceláře. Výrobní objekty jsou vybaveny mobilními úkryty.

Jaké bylo pro vás osobně nejtěžší rozhodnutí od začátku války?

Rozhodnout se v prvních dnech, zda zůstat, nebo odjet do zahraničí. Strach o rodinu byl obrovský. Můj mladší bratr odjel s rodinou do Kanady a nabízel mi to také.

Co vám pomáhá udržet klid a soustředění?

Práce a rodina. Práce je pro mě jakousi formou terapie, díky ní nemyslím neustále na válku. Velkou oporou jsou i chvíle strávené s rodinou.

Jak vidíte budoucnost těžby plynu na Ukrajině po skončení války?

Domnívám se, že ruský plyn se do Evropy ještě dlouho nebude dodávat v původních objemech a že bude nutné hledat náhrady. Ukrajina má významné zásoby ropy a plynu, takže prostor pro rozvoj jejich těžby je obrovský.

Přináší válka i technologické nebo organizační inovace?

Jednoznačně ano. Proběhla celá řada legislativních změn a došlo k omezení byrokracie. Zájem o investice mají i zahraniční společnosti, které do země přinesou nové technologie.

Je dnes těžké sehnat kvalifikované lidi?

Upřímně – je to dnes extrémně obtížné. Kvalifikovaní odborníci v oblasti těžby ropy a plynu prakticky nejsou na trhu k dispozici. Všichni jsou zaměstnaní. Pokud někoho nutně potřebujeme, musíme ho získat z jiné společnosti, což je čím dál složitější.

Jakou roli hraje pro zaměstnance v této době výjimka z mobilizace?

Pro zaměstnance je to obrovská úleva a velká výhoda. V současných podmínkách má tato výjimka často větší váhu než samotná mzda nebo jiné benefity.

Ovlivnila válka nějak i samotnou těžbu?

Na začátku války jsme museli na čas zastavit vrtání i seismické práce, ale samotnou těžbu plynu jsme udrželi. Postupně se vše obnovilo a dnes už válka technický provoz přímo neovlivňuje.

Jak zvládáte logistiku a dodávky technologií?

Kvůli nedostatku lidí u dodavatelů se některé práce prodlužují a museli jsme se tomu přizpůsobit. Dodávky technologií vyrobených na Ukrajině se zase často zpožďují kvůli útokům na továrny a sklady.

Spolupracujete s armádou na ochraně objektů?

Přímá spolupráce neprobíhá. Ochranu zajišťuje armáda prostřednictvím systémů protivzdušné a protiraketové obrany. Podrobnosti jsou samozřejmě utajené.

Chystá se těžba na ložisku Žukyvská? V jaké fázi jsou přípravy?

Ano, první vrt tam plánujeme v roce 2026. Teď připravujeme hlavně dokumentaci a pozemky. Z hlediska bezpečnosti je to složitější oblast, protože objekty v Poltavské oblasti byly opakovaně terčem ruských útoků.

Jakou roli může MND sehrát v poválečné obnově energetické infrastruktury Ukrajiny?

Ukrajinská energetická infrastruktura je obrovská a hlavní podíl má státní Naftogaz. My už několik let spolupracujeme na projektech s Ukrgazvydobuvannjou a Ukrnaftou. Každý náš příspěvek bude důležitý.

Může válka nakonec posílit ukrajinský národ a jeho soudržnost?

Velmi bych si to přál. Chaos, který válka přináší, ale působí na lidi různě. Mnozí se v krizích soustředí především na sebe a své rodiny. Velké zklamání vyvolávají i korupční kauzy státních orgánů. Věřím však, že po skončení války, až bude jasná budoucnost země, se lidé semknou a začnou ji obnovovat.

Co byste chtěl vzkázat kolegům z MND v Česku a Německu?

Především velké poděkování za podporu Ukrajiny i za podporu našeho týmu. Děkujeme skupině MND za důvěru a za to, že i v tak těžké době pokračuje v investicích. Jsme hrdí, že můžeme být součástí této skupiny. Zároveň prosíme, aby pomoc pokračovala – Ukrajina stále potřebuje podporu v oblasti obrany i obnovy energetické infrastruktury. Potřebujeme více systémů protivzdušné obrany a zbraní pro obranu proti nepříteli. Tato válka se totiž netýká jen jedné země, ale celé Evropy.