„Pracuju tu 46 let, když ale budeme počítat i roky, když jsem sem nastoupil do učení, bude to 50,“ vysvětluje energický chlapík, který pracuje jako mechanik plynových zařízení na úseku měření a regulace. „V roce 1975 jsem šel na střední odborné učiliště tady v Hodoníně do tohoto podniku. A od té doby tu jsem. Je to vlastně smutný,” říká ironicky a směje se.

S nadsázkou bude moci slavit s MND zlatou svatbu, což je na jeho 64 let obdivuhodný výkon. K úplnosti je třeba dodat, že se potatil, jeho otec pracoval v MND 40 let.

Mirek po škole začal pracovat v Plynoservisu, což byla větev, která pro MND a další společnosti zajišťovala opravy a seřizování všeho, co nějak souviselo s plynem. „Základnu jsme měli v Hodoníně, ale jezdili jsme do všech středisek, i na Slovensko do Michalovců,“ vzpomíná.

V oboru zůstal v podstatě dodnes. Vše se samozřejmě proměnilo. I počet lidí – když začínal, jednalo se o tým deseti lidí, teď jsou dva. Ale v jednu dobu na tomto místě působil i sám.

„Po revoluci spousta lidí odešla, doba se měnila, bylo pro nás málo práce. Pracovali jsme externě pro další subjekty,“ vypráví Mirek. Některá období byla náročná, zvlášť když byl sám. „Máme služby, když zavolají, tak jedete. Což když jste sám, je docela náročné, protože není nikdo, s kým byste se prostřídal,“ popisuje. Nyní jsou s kolegou dva a zaučuje i svého nástupce. „Provádíme plánované kontroly plynových zařízení, seřizování a také hlubinné nástřiky pro sondy. Drilling navrtá díru a my montujeme vysokotlaké potrubí, které se pak zapouští. Nese to v sobě to, že se vrtá ve dne v noci, takže se tam musí jet třeba ve dvě ráno. V sobotu, v neděli. Je to občas náročné.“

Hodně sportu a hraní na trubku v kapele

Od 1. července je Mirek oficiálně v důchodu. Na otázku, jaké to je, odpovídá opět s úsměvem. „Dobrý, normálně chodím do práce, jako jsem chodil, ale už mi došel důchod.“

Na konci roku však skutečně odejde do penze. Ale odpočinek ho rozhodně nečeká. Má spoustu aktivit, a tak se těší, jak se jim bude moct věnovat na plno. „Chci se věnovat spoustě věcí, co to půjde. Od všeho něco.“

Velkou vášní je muzika, hraje od deseti let na trubku. Začínal v dechovce, už dvacet let ovšem hraje s Kapelou starých časů. Schází se každé pondělí a hrají.

„Hrajeme country, jazz, od všeho něco. Vystupujeme na oslavách, svatbách a dalších akcích. Už deset let jezdíme hrát do Švédska lidem, kteří tam kdysi emigrovali. Je to taková komunita Čechoslováků, kteří žijí ve Skandinávii,“ vypráví Mirek. Hráli ale taky v Rakousku, volyňským Čechům na Ukrajině, nebo ve Stockholmu při 100. výročí vzniku republiky.

Hodně ovšem také sportuje, 30 let hraje závodně stolní tenis, ale chodí si pinkat i klasický tenis. S manželkou taky rád vyráží v létě na kolo a v zimě na běžky. Rozhodně má na důchod co dělat

„Na kole má nejraději Vysočinu. Právě kopcovitý terén ho baví nejvíc. „Žena na to nadává, ale nejradši sednu na kolo a jedu. Ona je plánovací typ, musí vědět kudy a kam. Ona se dívá pořád do mapy a já vždycky jen řeknu, však někam dojedem!“

Na kole ostatně jezdí z Prušánek každý den do práce. A až na výjimky tak jezdil po celou dobu. V zimě, v létě. „Když zmoknete, tak pak uschnete,“ říká.

Věnuje se ovšem samozřejmě také rodině – s manželkou má dceru a syna. Syn žije s manželkou v Praze a pracuje v oboru IT. Dcera působí v Anglii. „Bydlí s manželem v Bristolu, mají synka, takže máme šestiletého vnuka. Dvakrát třikrát do roka za námi jezdí, to se vždy moc těšíme,“ dodává.