Jsou situace, které se vám hodně vryjí do paměti. Pro mě jedna taková nastala při předávání vybavení, které MND společně s Nadací Oleny Zelenské nakoupily pěstounským rodinám v ukrajinské Poltavské oblasti. Celkem jich naše společnost podpořila 32 a pořizovalo se všechno možné – domácí spotřebiče, školní výbava pro děti, hračky a další základní věci, které dětem ulehčí každodenní život.

Vidět na vlastní oči prostou ukrajinskou rodinu se dvěma vlastními a pěti adoptovanými dětmi, které se upřímně radují z těch nejobyčejnějších věcí, jež většina z nás ani nevnímá, byl velmi silný zážitek. V realitě života v zemi, kam denně přilétají ruské rakety a drony a kde na frontě umírají stovky mladých mužů a žen, vám takové situace otevřou zcela nový pohled na to, co je důležité.

Cesta tam a zase zpátky

Ale zpátky na začátek. Symbolické předání věcí jedné z rodin bylo naplánované na letošního 4. listopadu v podvečer. Čeká nás 720 kilometrů cesty ze Lvova, kde má MND kancelář, směrem na východ. Vyrážíme s Lukášem Svozilem, Voloďou Stebletským a řidičem Adamem Skripalem brzy ráno autem s tím, že se večer setkáme s Olenou Zelenskou a spolu s ní navštívíme pěstounskou rodinu – Hryhoriiho a Natalii Pichkur a jejich sedm dětí.

Cesta je neuvěřitelně dlouhá a únavná. Málokdo v Česku si uvědomuje, jak obrovská země Ukrajina je. Jen Kyjev je od Lvova vzdálen 540 kilometrů, tedy zhruba stejně jako z Prahy do Varšavy, a pak se pokračuje dál na východ. Krajina je jednotvárná, za okny ubíhají nekonečné pláně, pole a malá města.

Do Kyjeva přijíždíme odpoledne. Jedeme kolem Majdanu, zaplněného fotografiemi padlých vojáků a vlajkami jejich zemí. Z Kyjeva pokračujeme do Poltavské oblasti. Silnice jsou čím dál užší a rozbitější. Náš cíl: vesnice Netrativka. Tma pohlcuje krajinu, silnice prakticky končí a podle počtu policejních vozů a hlídek se psy je jasné, že se tu děje něco výjimečného.

Dům, ve kterém rodina žije, je bývalá malotřídka. Jednoduchý, čistý a upravený. Když Olena Zelenská přijíždí, přivítá se s každým osobně. Potom vcházíme dovnitř. Na verandě si sundáváme boty. Bílé papuče dostala i první dáma. Je to detail, který mě upoutá na první pohled. Tady si nikdo nehraje na papalášství.

Natalia je evidentně nadšená. Pochybuji, že kdy bylo v domě tolik lidí. Vybavení je velmi skromné. V dětských pokojích jsou jen palandy, šatní skříň, psací stoly a pár obrázků na stěnách. V domě nás nejdříve uvítal šéf vojenské správy Poltavy Volodymyr Kohut. První dáma Olena Zelenská poté zdůraznila, že pomoc pěstounským rodinám je v současné době nesmírně důležitá.

„Chceme, aby každé dítě mělo domov, péči a možnost růst. Pro nás je důležité nejen reagovat na naléhavé potřeby, ale také vytvářet trvalé podmínky, ve kterých děti vyrůstají obklopeny láskou, bezpečím a podporou,“ poznamenala Olena Zelenská.

Lukáš dodává, že MND bude v pomoci na Ukrajině rozhodně pokračovat. „Náš příspěvek je to nejmenší, co jako firma můžeme v této těžké válečné době na Ukrajině nabídnout. Pomoc dětem totiž nezná žádné hranice ani omezení.“

První dáma pak s Lukášem jménem Nadace Oleny Zelenské předává rodině základní vybavení, jako je pračka, dva laptopy pro děti a spousta dalších potřebných věcí. Děti navíc dostávají školní potřeby a také lego. Vše mají zabalené v nových školních brašnách, ze kterých mají neuvěřitelnou radost.

Následuje skupinové foto a Olena Zelenská se fotí ještě samostatně s dětmi. Je půl deváté, loučíme se a vyrážíme 720 kilometrů zpátky do Lvova. Čeká nás dlouhá noc. A hodně zážitků ke vstřebání.