Je 5. září a v areálu uhřického zásobníku probíhá historicky největší cvičení složek integrovaného záchranného systému vůbec. „Jedná se o kompletní druhý stupeň poplachu. Nasadili jsme zhruba 80 profesionálních a dobrovolných hasičů, celkem 10 jednotek, k tomu zasahuje dronový vůz, zdravotní záchranná služba, hlavní báňská záchranná stanice,“ popisuje na místě velitel zásahu a zároveň velitel kyjovské hasičské stanice Petr Daněček. 

Scénář záchranáře postavil do situaci, kdy auto nacouvalo do sondy a poškodilo ji. Zároveň selhává bezpečnostní ventil a dochází k mohutnému úniku plynu. Jedná se tak o situaci, kdy v rámci nehody ještě nezafunguje záložní pojistka.

Po fiktivní nehodě pracovníci urychleně opouští plochu a spouští se poplach, areál se evakuuje, technologie odpojuje a odtlakovává a vedoucí ihned informuje složky integrovaného záchranného systému včetně báňských záchranářů.

Po deseti minutách přijíždí nejbližší jednotka hasičů, nicméně ti hned zasahovat nemůžou. Zřídí stanoviště u odbočky z hlavní silnice a odklání dopravu. Dobrovolní hasiči totiž musí počkat na příjezd kolegů-profesionálů, v tomto případě ze Slavkova. Je to proto, že se jedná o závažnou situaci s nebezpečnou technologií. Je to cvičení se vším všudy, hasiči nečekají nikde za rohem, ale jsou na svých základnách, takže jejich dojezdy odráží skutečnost. Poslední na místo přijíždí HBZS, kteří to mají z Lužic dost daleko. Cesta jim trvá 38 minut. V uhřické sokolovně se skutečně schází štáb, který situaci monitoruje i díky dronovým záběrům a rozhoduje o stupni poplachu, zásobování vodou, koordinuje případně další pomoc.

Nejde o závod

Nejedná se o hasičské závody ani o akční film, ale o taktické cvičení. Hasiči tu nepobíhají s hadicemi, vše si pečlivě připravují – důležitá je bezpečnost a preciznost zásahu. A hlavně komunikace a koordinace všech zúčastněných – vedení zásobníku, hasičů a báňských záchranářů.

Hlavní slovo má na místě, oproti běžnému zásahu, takzvaný velitel likvidace havárie (VLH) – šéf zásobníku Vítězslav Straka. Ten má v tomto případě rozhodovací pravomoci, jak blízko mají záchranáři chodit, kolik je potřeba vody, kdy je možné zavřít sondu a tak dále.

„To je jeden ze smyslů cvičení. Kvůli složité technologii je to vedoucí likvidace havárie, kdo to na místě řídí, na což nejsou hasiči zvyklí. Takto si můžeme vyzkoušet vzájemnou komunikaci. Oni si samozřejmě organizují svůj zásah, ale já jim říkám, co od nich potřebujeme, a oni se rozhodnou, jak to udělají,“ popisuje Vítězslav, který je označen velkými písmeny VLH.

Ten po hasičích vzápětí požaduje použití speciální pěny na nádrž s ropou, která leží v blízkosti poškozené sondy. Po chvíli rozhoduje o tom, že na místo může vyrazit i četa báňských záchranářů.

„Naším úkolem je uzavřít technologii. Hasiči toto nezvládnou, jejich úkolem je ochlazovat sondu a stříkat na ni neustále vodu, aby nedošlo ke vznícení plynu. Doslova nám musí stříkat za krk vodu. Máme sice nejiskřící nářadí, ale mohlo by dojít k iniciaci, zapálení a výbuchu, čemuž zabraňuje nepřetržitý proud vody,“ říká velitel HBZS Hodonín Marek Jakubčík.

Hasiči musí vodu přivážet cisternami z hydrantu ve tři kilometrech vzdálených Žarošicích. Cesta trvá sedm minut, k tomu je ještě nutné připočíst dobu naplňování. A právě tohle je jedna z nejdůležitějších otázek cvičení. Zvládne daný počet jednotek stříkat na sondu dost vody nebo se pro příště bude muset posílit množství nasazené techniky?

Víc vody!

Ze začátku hasiči sondu chladí dvěma hadicemi a průtokem 1 200 litrů za minutu, bylo to v pohodě. Ovšem to nestačilo, a tak se postupně přidávalo až na 3 500 litrů, a to už cisterny nestíhaly zásobovat. Musela se využít požární nádrž, kterou má zásobník v areálu. Jenže ta má objem 350 kubíků, takže by vydržela v podstatě hodinu a půl. A jsou situace, kdy se sonda musí chladit mnoho hodin. Pak by byl problém.

„Možností je víc. Jedna varianta počítá s tím, že vodohospodáři zvýší průtok v hydrantu, jenže to už bude znamenat omezení pro čtyři vesnice, protože tam ta voda bude chybět,“ podotýká Vítězslav Straka.

Na konci cvičení se všichni zasahující záchranáři schází a vyhodnocují celou akci. Cvičení dopadlo dobře, nikdo se nezranil (jediné zranění bylo cvičné, aby si práci v areálu vyzkoušela i záchranka). Užitek z takové akce budou mít všichni, protože získané poznatky pomůžou hasičům i zásobníku. Podobné cvičení se od nynějška bude dělat každé tři roky, příště pravděpodobně na vedlejším zásobníku v Dambořicích.

Do té doby, doufejme, hasiči ani jiní záchranáři nebudou muset na naše zařízení jezdit.