Nápad organizovat výlety s kolegy z MND se datuje někam do roku 2016. Dnes si nikdo ze zakladatelů tradice již není schopen vzpomenout, zda myšlenka vznikla na Josefském koštu nebo vánočním večírku, každopádně je jasné, že mozkovou kůru tehdy stimuloval nějaký životabudič a vznikl z toho tak skvělý nápad.

Inspirace k pořádání výletu ale pochází už z počátku devadesátých let. „Pracoval tu tehdy pan Kaňa, který organizoval docela sofistikované vícedenní výlety, jel třeba celý autobus. Teď už je to nereálné, jsme schopni udělat výpravu na jeden den, a i tak se někdy těžko schází dostatek účastníků. Postupně jsme to organizování přenesli na Zuzku, protože je taková pečlivá a hodně to umí s lidmi,“ popisuje Lubomír Hromek, který spolu se Zuzkou a Jaromírem „Jarou“ Havláskem tvoří trio zakladatelů a jakési tvrdé jádro výletníků.

Nyní pořádají zhruba čtyři větší výlety ročně, a to vždy na jaře a na podzim, přes léto jsou dovolené. Co se týče délky, trasy se pohybují od 15 do 25 kilometrů. Hodně to záleží na terénu.

„Vždycky se ale snažíme vybrat trasu, kde je i možnost využít lanovky, případně autobusu, aby to zvládnul každý. Záleží tak, jestli chcete si trochu dát do těla, nebo zažít spíše pohodový výlet,“ zdůrazňuje Zuzka. Je tak na každém, jakou variantu si zvolí. „Jsme volná skupina, vítáni jsou všichni. Je možné také vzít partnera. Vždycky jsme měli dobrou partu, jediné, co je občas obtížné, je správně odhadnout své fyzické schopnosti,“ doplňuje Luboš.

V průběhu let se už vytříbila širší skupina, která jezdí pravidelně. Někdo občas nemůže, občas se přidá někdo nový. Ale organizátoři už tak nějak ví, kdo na tom jak je, a výlet se vytváří v podstatě na míru. Každý, kdo má čas a chuť, se může přidat. Některé výlety jsou vyloženě snadné, jiné náročnější. „Teď jsme šli do Nízkých Tater na Chopok a to byl teda zážitek. Ale dali jsme to a nikomu se nic nestalo,“ pochvaluje si Zuzka. „Důležitý je totiž pitný režim. Na každý výlet někdo přinese svoji domácí pálenku. To si musíte dát hned ráno, aby se vám přes den nic nestalo,“ dodává.

Chopok byl každopádně asi zatím nejnáročnější výlet. Vrchol leží v nadmořské výšce 2 000 metrů. Túra měla dost velké převýšení.

„Celou cestu na Chopok jsme řešili, co dělat, když potkáme medvěda. Každý měl úplně jiné informace. Někdo říkal, že se musí vylézt na strom, dělat mrtvého, křičet, být zticha, utéct. Já jsem například měla rolničky. A místní nám nakonec řekl, že nemáme dělat nic, že medvěd se o všechno postará,“ prozrazuje Zuzka zaručený návod.

Jak už to tak bývá, náročnější než cesta nahoru byla ta zpátky dolů. Řada lidí toho měla „plné kecky“, ale po pár dnech už se ptali, kam se půjde příště.

Organizátoři se většinou snaží dělat výlety ne až tak daleko. Jednodenní cesta do Tater je náročnější právě o cestu autem. Hlavně návrat domů je pro unavené řidiče pak dost vyčerpávající. Parta výletníků si tak stanovila rádius tří hodin cesty autem. To znamená sejít se v šest, v devět na místě, osm hodin chodit a mezi osmou a devátou být zase doma. Což je už pro otrlejší účastníky zájezdu. Většina výletů je ovšem v klidnějším režimu, a i díky možnostem si cestu ulehčit je zvládne každý.

Plánovačem tras je povětšinou vášnivý turista Jára Havlásek. Je vyznavačem klasických papírových map, kde je schopen hledat zajímavé cestičky.

„Jednou jsme se ale myslím ztratili, to bylo na Ramzové…,“ popichuje Zuzka.

„My jsme se neztratili, jen jsme šli jinou cestou,“ ohrazuje se s humorem Jára.

„Ano, šli jsme jinou cestou než ostatní, ale nakonec jsme se našli. Nejmenovaná kolegyně si i hezky zanadávala, ale dobře to dopadlo,“ popisuje Zuzka. A ostatně to je to, co ji na těchto výletech baví. I když se občas stane, že je to náročné a lidé toho už mají třeba dost, zanedlouho se ozývají, že to vlastně bylo super a šli by na další výpravu.

„Pro mě nejvíc znamená to, že se za celou dobu nikdy nikomu nic zlého nestalo. To, že někoho bolí nohy a třeba i chvíli nadává, k tomu patří, ale ve výsledku si to vždycky všichni užili. Někdy je dobré si dát trochu do těla,“ zamýšlí se Luboš.

Na otázku, zda s sebou nosí lékárničku se rozproudí debata, co všechno se dá léčit slivovicí. „Slivovici můžete dát na otevřenou ránu, jako dezinfekci…“

„Hlavní je ji dávat už preventivně, ale s mírou“ zdůrazňuje Luboš. A proto je slivovice základním kamenem lékárničky. A také často její jedinou součástí.

Trio výletníků koketuje i s myšlenkou jet na jednodenní výlet s cestovní kanceláří. Jelo by se autobusem, což pak otevírá nové možnosti – Rakousko, Slovensko, Polsko. Celá ta organizace jde za cestovkou a člověk během přesunu odpočívá.

Příští výlet se bude konat na konci září. Pojede se opět na Ramzovou. Chcete se přidat? Máte tip na zajímavý výlet? Napište Zuzce mail na orsulova@mnd.cz!