Jak jste se dostala k této práci?

Alena Divišová, Chief Trader, MND Trading: K tradingu jsem se dostala hned po škole. Nastoupila jsem do banky, kde hledali člověka, který ovládá matematiku a umí programovat. Měla jsem pracovat částečně jako programátor, a částečně jako junior FX trader. Po pěti měsících do banky nastoupil nový šéf tradingu a řekl mi, že ve svém týmu žádné programování nechce, že chce jen a jen trading. Dostala jsem za úkol vydělat spekulacemi určité množství peněz, s tím, že se mi to buď povede a zůstanu, nebo hned skončím. Podařilo se mi tento úkol splnit, a tak jsem se stala traderem. K tradingu komodit jsem se dostala o pět let později. Hledala jsem něco nového a využila příležitosti přestěhovat se do Švýcarska a obchodovat tam elektřinu. Od té doby už jsem v energy businessu zůstala, jen se rozrostl počet komodit, které obchoduji.

Lenka Klímová, průzkumná geoložka: Pracovní pohovor na pozici průzkumného geologa v MND byl vlastně jeden z mých prvních, hned po dokončení studia na Masarykově univerzitě v Brně. Bylo to zaměstnání nejbližší předmětům (petrologie, sedimentologie), ze kterých jsem promovala, ale také velmi zajímavá „neznámá“. Znamenalo to pro mě možnost vyzkoušet si „opravdovou“ geologii v praxi. V této společnosti také tou dobou pracovalo několik absolventů oboru, který jsem sama studovala, a jejich recenze na práci v MND byly dobré.

Pavla Froňková, Vedoucí oddělení dopravy MND Drilling & Services: Vystudovala jsem Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině, takže doprava utvářela mou profesní cestu už od začátku. Po škole jsem začínala v ČSAD Hodonín a postupně se vypracovala na pozici vedoucí dopravy. Po jedenácti letech jsem cítila potřebu změny a profesního posunu. Přijala jsem nabídku společnosti MND Servisní, a. s., kde jsem nastoupila jako vedoucí dopravy. Spojení dopravy a energetiky pro mě představovalo logický krok – mohla jsem využít své zkušenosti, ale zároveň vstoupit do nového, technicky náročnějšího prostředí. Dá se říct, že to pro mě byla výzva, doprava v energetice je specifická, náročná a velmi dynamická.

Co bylo na začátku nejtěžší?

Alena Divišová: V bance bylo nejtěžší zvyknout si na úplně jiný typ lidí, než jsem měla kolem sebe do té doby. V energy businessu jsem se cítila daleko lépe. Za nejnáročnější na své práci považuji zvládnout to, aby se stres z práce nepřenášel i do osobního života.

Lenka Klímová: Jednoznačně provoz, mám na mysli samotné vrtání. To mi přineslo úplně nové zkušenosti. Naučila jsem se také spoustě technických termínů, které jsem dosud neznala. Umožnilo mi to rovněž stát se platným členem týmu. V tom jsem měla velké štěstí na mentory. Musím zmínit především Štěpána Buchtu a Vladimíra Cipryse, ti mi v začátcích velmi pomohli.

Pavla Froňková: Nejtěžší na začátku bylo prosadit se v prostředí, které je dlouhodobě vnímáno jako mužské – a to jak v dopravě, tak později v energetice. Člověk si musí vybudovat respekt především odborností, rozhodností a konzistentním přístupem. Brala jsem to ale jako výzvu, ne jako překážku. Zároveň jsem si zvykala na specifika energetiky, která je oproti klasické dopravě ještě náročnější na koordinaci a bezpečnost. Dnes vnímám své začátky jako období, které mě profesně nejvíce posílilo.

Co je na vaší práci nejnáročnější – a co vás naopak nejvíc baví?

Alena Divišová: Ono je to v podstatě jedno a totéž. Správně vyhodnotit aktuální situaci a správně a dostatečně rychle zareagovat. Vždycky, když se mi to povede, mám opravdu radost. To je pocit, který mě naplňuje, a je to to hlavní, proč tuhle práci dělám.

Lenka Klímová: Nejnáročnější je určitě to, že pracujeme s daty, která nikdy nejsou stoprocentní. Projekt skládáte z jednotlivých oborů a oblastí – geologie, interpretace seismických dat, historie okolních ložisek či vrtů, modelů. Zkrátka objevuje se tu spousta proměnných, na jejichž základě se rozhodujeme. Na druhou stranu právě tohle mě baví. Je to takové puzzle. A když každý dílek zapadne, kam má, a vrt je pozitivní, pak je to úžasný pocit. Bohužel ne vždy tomu tak je a neúspěch je vždycky náročné přijmout.

Pavla Froňková: Nejnáročnější je odpovědnost. Doprava v prostředí energetiky musí fungovat přesně, bezpečně a bez zbytečných prodlev. Každé rozhodnutí má dopad na provoz, harmonogramy i lidi v terénu. Náročné je také sladit požadavky různých provozů a zároveň udržet efektivitu, bezpečnost a legislativní správnost. Na druhou stranu mě právě tato dynamika baví nejvíc. Žádný den není stejný a práce vyžaduje rychlé rozhodování i schopnost hledat řešení v nečekaných situacích. Velkou motivací je pro mě také práce s týmem. Mám radost, když naše oddělení funguje spolehlivě a je pro ostatní skutečnou oporou.

Setkala jste se někdy s tím, že vás někdo podcenil jen proto, že jste žena?

Alena Divišová: Ano, na vysoké škole. V zaměstnání už potom ne. I když se někdy při pohovorech na pozici k nám na trading v duchu usmívám, když vidím, že účastník si mě prohlíží a přemýšlí, jestli mě může poprosit o kafe. Samozřejmě bych mu ho ráda připravila.

Lenka Klímová: Já bych to nazvala spíš nedůvěrou, hlavně v začátcích, i když si myslím, že tím si projde každý absolvent bez rozdílu pohlaví. Tyto situace v každém případě naučí člověka být pevnější a stát si za svým. Dnes už se to téměř neděje, jednak mám víc zkušeností, jednak momentálně pracuji v týmu, kde tohle není téma a nikdo se nad tím nepozastavuje.

Pavla Froňková: Upřímně řečeno, zásadní zkušenost s podceňováním jen proto, že jsem žena, nemám. Samozřejmě v technickém a převážně mužském prostředí může být na začátku určitá zvědavost nebo opatrnost, ale to vnímám jako přirozené. Vždy jsem měla pocit, že rozhodující jsou výsledky, odbornost a přístup k práci. Pokud člověk svou roli zvládá a stojí si za svými rozhodnutími, pohlaví přestává být tématem. V prostředí MND jsem se setkala především s profesionálním přístupem.

Jaký „typ síly“ podle vás ženy do energetiky přinášejí?

Alena Divišová: Ženy přinášejí jiný typ myšlení a nové pohledy na věc, které mohou přispět k lepšímu nebo nestandardnímu řešení problému. Dále se muži v přítomnosti ženy v kolektivu chovají jinak, slušněji.

Lenka Klímová: Řekla bych trochu jiný typ síly — spíš tu klidnou, systematickou. Ženy často drží věci pohromadě. Kladou důraz na detaily, na procesy a vztahy v týmu. Dle mého přinášíme empatii, vytrvalost, možná jiný úhel pohledu.

Pavla Froňková: Myslím si, že ženy do energetiky přinášejí především jiný úhel pohledu. Často klademe větší důraz na komunikaci, detail a schopnost propojovat souvislosti. V technickém prostředí, kde se řeší především výkon, technologie a bezpečnost, je právě kombinace racionality a citlivosti k detailu velkou výhodou. Za důležitou „sílu“ považuji také schopnost naslouchat a budovat spolupráci. Energetika je týmová práce a funguje jen tehdy, když na sebe jednotlivé články navazují.

Co vám práce v MND dala – profesně i osobně?

Alena Divišová: Profesně mi poskytla možnost obchodovat nové komodity a proniknout do tajů tradingu a optimalizace plynových zásobníků. Moc si vážím toho, že tady v MND mám kolem sebe spoustu skvělých lidí, pracovat v takovém kolektivu je radost. V osobním životě mě naučila soustředit se na to opravdu důležité a neztrácet čas bazírováním na nepodstatných věcech.

Lenka Klímová: Profesně hlavně pokoru. Protože příroda je mocná čarodějka, data nejsou všemocná a nikdy nevíme všechno. A taky schopnost se rozhodnout i ve chvíli, kdy nemám úplný obrázek o problému a stoprocentní jistotu řešení. V osobní rovině jsem si díky ní vytvořila asi hlavně odolnost. Je třeba se naučit zvládnout tlak, nejistotu a odpovědnost. A hlavně lidi – když pracujete v oboru tak dlouho, potkáte kolegy, kteří se stanou součástí vašeho života.

Pavla Froňková: Práce v MND mi profesně poskytla především širší rozhled a možnost působit v technicky náročném prostředí. Doprava zde není jen o přesunu vozidel z bodu A do bodu B, ale o přesné koordinaci, bezpečnosti a podpoře klíčových provozních činností. Naučila jsem se rychleji rozhodovat, pracovat s vyšší mírou odpovědnosti a vnímat věci v širších souvislostech. Osobně mi práce dala hodně i na lidské rovině. Moji kolegové báječně propojují zkušenosti, odbornost a smysl pro humor – práce s nimi je radost a zároveň inspirace. Vzájemně se podporujeme, učíme se jeden od druhého a společně řešíme náročné situace. Díky tomu je práce nejen efektivní, ale i příjemná, a já sama se díky tomu cítím jistější a odolnější.

Kdy jste si v práci naposledy řekla: „Jo, tohle má smysl“?

Alena Divišová: Určitě letos už několikrát.

Lenka Klímová: Vlastně nedávno, když se nám podařilo vyřešit poměrně zásadní technické obtíže na projektu Krumvíř 3. Takže to vypadá, že budeme snad schopni dokončit čerpací pokus s relevantním výsledkem a investovaný čas a energie nepřijdou vniveč.

Pavla Froňková: Většinou si říkám „Jo, tohle má smysl“, když se nám podaří vyřešit náročnou situaci nebo najít lepší, efektivnější řešení. V takových okamžicích vidím, že naše práce opravdu přispívá k plynulému provozu a že každý krok, který tým společně udělá, má skutečný dopad. Tyto momenty jsou pro mě nejvíc motivující.

Co byste poradila ženě, která zvažuje kariéru v energetice?

Alena Divišová: Nebojte se toho, je to super. Práce pouze v mužském kolektivu je úplně jiná než práce v kolektivu smíšeném nebo čistě ženském a za mě rozhodně převažují pozitiva. Muži bývají přímější v komunikaci, věcnější a zaměření vice na efektivní řešení problému. Mně tohle naprosto vyhovuje.

Lenka Klímová: Není se čeho bát. Je to velmi pestrý a živý obor, je tu prostor pro analytiky, projektové řízení, komunikaci, inovace a každý si může najít „to své“. Je dobré si najít mentora, kolegu či kolegyni, která už v oboru je. Dodá to podporu i jistotu.

Pavla Froňková: Poradila bych jí, aby se nebála. Energetika i technické obory obecně jsou otevřené každému, kdo má chuť učit se, přinášet nápady a nést odpovědnost. Důležitá je vytrvalost, odborná připravenost a ochota spolupracovat s lidmi kolem sebe. Nebojte se být sama sebou – respekt si získáte odborností, férovým přístupem a tím, že stojíte za svými rozhodnutími. Pokud vás obor baví, pohlaví není překážkou; spíš naopak – různé pohledy a přístupy tým obohacují a posouvají dopředu.

Vaše práce je o rychlých rozhodnutích a velké odpovědnosti. Pomáhá vám v tom spíš chladná hlava, nebo intuice?

Alena Divišová: Chladná hlava a věcné rozhodování založené na faktech tvoří jednoznačně tu hlavní část. Jsou ale momenty, kdy cítím, že se trh nechová tak, jak by měl, tak, jak by čekala moje „chladná hlava“. Tyto momenty mě vždy zastaví a donutí přehodnotit situaci znovu a zamyslet se, jestli mi něco neuteklo.

Průzkum znamená pracovat s nejistotou. Jak se vyrovnáváte s tím, že výsledek se ukáže třeba až za roky?

Lenka Klímová: Je to často o trpělivosti. Na výsledky je třeba si počkat, nedělat rychlé závěry. Někdy jsme úspěšní, jindy ne. Člověk si musí připomínat, že udělal maximum s daty, jež má k dispozici. A že i neúspěch je informace – což samozřejmě ne všichni kvitují pozitivně. V geologii každý vrt, i ten „suchý“, přináší informace, data, která nás posouvají dál a využíváme je při další práci.

Co nejvtipnějšího jste na své pozici zažila?

Pavla Froňková: Jednou k nám jel kamion z Itálie a řidič volal, že už je na místě a ptal se, kde má vyložit. Chvíli nám trvalo, než jsme si ujasnili, že sice je v Lužicích… ale o 350 kilometrů dál, než měl, v Lužicích u Mostu. Takové momenty připomínají, že v dopravě se vždycky může stát něco nečekaného.