V den našeho setkání se na projektu Ždánice 164 teprve začíná. Ráno patří bezpečnostní poradě, kontrole jednotlivých fází projektu a ujištění, že vše proběhne podle plánu. Ivana je na místě jediná žena a zároveň jediná zástupkyně MND. Odpovědnost spočívá plně na ní.

„To je přesně to, co mě na té práci baví. Nevadí mi přijet o víkendu nebo v noci. Člověk by měl dělat to, co ho naplňuje – a mně to vyšlo na sto procent. Za to jsem opravdu vděčná.“

Někdo hledá svou profesní cestu roky. Ivana měla jasno už během studia na Technické univerzitě v Košicích, kde se věnovala studiu oboru vrtání, těžbě a uskladňování uhlovodíků. Už tehdy věděla, že chce být přímo u vrtů. Z celého ročníku nakonec v oboru zůstali jen čtyři absolventi – a ona byla jediná žena. Do MND nastoupila nejprve na zásobník v Uhřicích. Po roce ale zamířila do těžby, která ji lákala od začátku. A u vrtů už zůstala – letos sedmnáctým rokem.

Spojnice mezi geologií a realitou vrtu

Technický dozor neznamená jen přítomnost na věži. Ivana stojí u projektů od samého začátku. Připravuje geologicko-technická zadání, funguje jako spojka mezi geology a vrtným kontraktorem, podílí se na smlouvách i fakturaci a hlídá, aby vše odpovídalo schválenému projektu. Když se během prací objeví nečekaná situace, je to právě ona, kdo musí rozhodnout.

„Kontroluji, jestli práce probíhají podle projektu, a řešíme změny, které nastanou. Někdy se člověk musí rozhodnout pod tlakem a spolehnout se na své zkušenosti, aby to bylo maximálně správně.“

Součástí její práce je i fáze, kdy se rozhoduje o dalším osudu sondy. Než dojde k likvidaci, zkouší se otevřít další obzor a prověřit, jestli by mohl být těžitelný. Pokud ano, vrt zůstává. Pokud ne, následuje jeho likvidace a rekultivace.

Respekt se neuděluje, respekt se získává

Vrtná věž působí jako ryze mužský svět, Ivana to ale tak nevnímá. Na začátku si na ni možná kolegové museli zvykat, dnes už je to dávno pryč.

„Jsme tu profesionálové. Respekt si člověk buduje svými rozhodnutími a poctivou prací.“

Nemá pocit, že by ji někdo hodnotil podle toho, že je žena. Respekt si podle ní musí člověk získat prací, bez ohledu na pohlaví. Vzpomíná také na kolegy, kteří jí v začátcích ochotně předávali zkušenosti. Protože nemohla manipulovat s těžkými věcmi, o to víc se ptala a snažila pochopit souvislosti. Zvídavost se pro ni stala cestou, jak si vybudovat jistotu i přirozenou autoritu. A ta zvídavost a nadšení jí zůstává stále.

Když byla o Vánocích doma v Košicích, šla se podívat na geotermální vrty, které tam MND realizuje. „Ten Bentec byl pro mě jako vánoční stromeček,“ směje se. I po sedmnácti letech v MND Ivana o práci mluví s nadšením.

Největší radost přichází ve chvíli, kdy projekt projde celou cestu od prvních plánů až po dokončení.

„Když pak stojíte u hotového vrtu, který má pozitivní výsledek, je to úplně jiný pocit. Zahřeje to.“

Práce, rodina a noční směny

Specifickou kapitolou je fakt, že její manžel pracuje jako vrtmistr. Teoreticky by se tak mohlo stát, že by ho na pracovišti kontrolovala. „To je samozřejmě zdrojem různých vtipů,“ říká s úsměvem. Momentálně ale pracuje v zahraničí, takže se pracovně příliš nepotkávají.

Práce v těžbě si nevybírá ideální kalendář. Pracovní víkendy, noční směny i rychlé přesuny mezi projekty jsou běžnou součástí reality. A k tomu rodina. Ivana otevřeně přiznává, že skloubit obojí není vždy jednoduché, zvlášť když je manžel pracovně pryč. „S dětmi je to náročné,“ říká, ale zároveň dodává, že ji tahle zkušenost naučila dokonale organizovat čas. „Vždycky se to nějak dá zvládnout.“

Sport, empatie a druhý svět mimo vrtnou věž

Technika a vrty jsou jen jedna část Ivanina života. Tou druhou je sport. Basketbalu se věnovala téměř třicet let a část kariéry hrála i profesionálně. Právě sport jí podle jejích slov dal základ, ze kterého čerpá dodnes – zodpovědnost za tým, disciplínu, schopnost zvládat tlak i rychle se rozhodovat. Naučil ji, že výsledky nepřicházejí náhodou, ale systematickou prací.

Vedle technické práce na vrtech se dlouhodobě věnuje laktačnímu poradenství a podpoře žen v jednom z nejcitlivějších období jejich života.

„Moje práce na věži je o technickém myšlení a rozhodování. Laktační poradenství je o podpoře, empatii a trpělivosti. Když mi ženy pošlou fotky miminka nebo poděkování, vím, že to má smysl.“