Pouze Německo, které má nižší než obvyklé objemy v zásobnících, představuje pro Českou republiku potenciální riziko v případě, že by druhá polovina zimy byla konstantně podnormálově chladná. V takovém případě by se zásoby v Německu zcela vyčerpaly a cena by oproti referenčnímu trhu v Nizozemí vzrostla. To by vedlo ke zdražení plynu i v České republice.

Poptávka po plynu v Asii je nadále slabší, zatímco nabídka, zejména LNG, pomalu roste. Ceny tak pokračují v poklesu. K 2. prosinci se ceny pro dodání na rok 2026 pohybují na úrovni přibližně 28 EUR/MWh, což je asi o 4 EUR/MWh méně než na konci léta. Pokud se naplní teplejší předpověď počasí, lze očekávat další pokles cen až na úroveň, kdy se aktivuje cenově citlivá poptávka v Asii. První tzv. cenovou kotvu vidíme přibližně na úrovni 26–27 EUR/MWh.

Stále platí, že ceny v budoucnu by měly být nižší než ceny současné. Postupně se přesouváme z trhu nedostatkového do trhu přebytkového, přičemž zejména roky 2027–2030 budou pod silným tlakem nabídky.

Současně se připravuje posun platnosti systému ETS 2 o jeden rok, na rok 2028. Tento systém povede k narovnání podmínek na trhu a emisní povolenky budou platit prakticky všichni emitenti, včetně domácností, a to v cenách nakupovaných produktů a služeb. V létě 2026 se zároveň rozběhne konzultace úprav systému ETS 1, který definuje pravidla pro placení emisních povolenek pro výrobce elektřiny a velké průmyslové podniky. Diskuse se budou týkat zejména mechanismů určujících objemy emisních povolenek nabízených v primárních aukcích.

Vzhledem k tomu, že cena elektřiny je výrazně ovlivněna cenou CO₂, lze očekávat tlak na její snížení nebo regulaci, například formou zvýšení nabízeného množství povolenek, zavedením cenových stropů či jiných opatření.

Pozorujeme také hromadné rušení projektů na výrobu vodíku a obecné snižování podpory obnovitelným zdrojům energie. Nejen v Německu dochází k zavádění úlev pro výrobní podniky, například formou slev na cenu elektřiny nebo přenesením části regulovaných složek ceny z koncových odběratelů na státní rozpočet. Nejde však o systémová řešení, spíše o krátkodobé „hašení požáru“, které daňové poplatníky vyjde velmi draho v podobě vyššího státního dluhu. Tato opatření navíc narušují jednotu evropského trhu a nutí ostatní země reagovat podobným způsobem.

Co z toho plyne?

V následujících třech letech budeme svědky realističtějšího nastavování cílů Green Dealu. Je možné, že dojde ke zrušení zákazu spalovacích motorů, případně k odstoupení od závazku uhlíkové neutrality do roku 2050 a jeho transformaci například na cíl 70–80 %. Můžeme také očekávat změnu přístupu ke snižování emisí, například návrat části výroby elektřiny k jádru a plynu.

Nelze vyloučit ani změnu designu volného trhu s elektřinou, úpravy nebo rušení dotací. Ceny plynu se mohou v budoucnu bez problémů dostat pod hranici 20 EUR/MWh.

Zcela odlišná situace panuje na trhu s elektřinou. Na podzim a v zimě jsou hlavní hnací silou predikce a skutečná výroba elektřiny z větru. V letošním roce jsou předpovědi mimořádně nestálé a vykazují velké odchylky, což vede k výrazně rozkolísaným cenám elektřiny s dodáním na den až několik týdnů dopředu.

Postupná revize a realističtější formulování cílů Green Dealu

Evropa si začíná uvědomovat, že náklady transformace energetiky a hospodářství směrem k uhlíkové neutralitě jsou velmi vysoké. Dopady na konkurenceschopnost průmyslu jsou negativní, v některých oborech až devastující. Tento fakt si začínají uvědomovat i politici, což se odráží ve změně rétoriky v Evropském parlamentu i v národních parlamentech.

Evropské země se shodují na posunu některých opatření a na přehodnocení tempa transformace. Prostředí bude velmi dynamické a je nezbytné jej aktivně sledovat. I proto se zapojujeme do pracovních skupin při asociaci Energy Traders Europe, které se podílejí na revizi pravidel evropského trhu a související legislativy v oblasti energetiky.

Role ropy v budoucích letech

Jak se transformační kroky promítají do trhu s ropou? Modely Mezinárodní energetické agentury pracovaly se „zeleným scénářem“, podle kterého mělo dojít k rychlé transformaci hospodářství a k vrcholu světové poptávky po ropě v letech 2026–2028. S tímto pohledem se dlouhodobě neztotožňujeme.

Poptávka po ropě je tažena především rozvíjejícími se zeměmi Asie, Afriky a Jižní Ameriky. Evropa je z tohoto pohledu spíše okrajovým trhem. Domníváme se, že globální poptávka po ropě poroste zhruba až do roku 2050. Tento názor začínají potvrzovat i komentáře analytických firem a bank, které posouvají vrchol spotřeby dále v čase. Pro těžaře jde o pozitivní zprávu.

Elektrifikace hospodářství však zůstává dlouhodobým trendem. Dobře je to vidět na příkladu Číny, která nejen přesunula část nákladní dopravy z dieselových vozidel na vozidla poháněná zkapalněným plynem, ale v posledním roce zde dochází i k výraznému nárůstu prodejů elektrických tahačů. Lze očekávat další zlepšování bateriových technologií a postupné nahrazování role ropy v dopravě elektřinou – ovšem pouze za předpokladu, že bude dostupná za dostatečně nízkou cenu.