Namísto práce na počítači působil Ruda nejdříve na účtárně, kde měl na starosti vydané faktury a pokladnu. S příchodem nové vedoucí v roce 1982 se posunul na pozici v Lužicích – „Seděl jsem tehdy přesně tam, kde je dnes firemní jídelna.“ Zpracovával mzdy, směnovnice, cestovní příkazy, úkolové mzdy i pracovní normy. „Technologický zlom přišel v roce 1994, kdy do firmy dorazily osobní počítače.“ Kvůli zpracovávání mezd se Ruda naučil nakládat s tabulkami a Excelem. Pro někoho by to byl strašák, jemu to přineslo příležitost držet krok s dobou.

Rodina je důležitá, i když život někdy bolí

Ruda má manželku a dva syny. Starší syn bohužel před lety zemřel, mladší rodinu zatím neplánuje, takže vnoučata jsou v nedohlednu. Mluví o tom klidně a bez patosu – jako o součásti života, která není vždy jednoduchá, ale patří k němu.

Hudba, kolo a malé radosti mu dobíjejí energii

Mezi Rudovy koníčky patří kolo a country muzika. Hraje na bubínek a zpívá v kapele El Dorado. Pátek strávený s kapelou je pro něj jistota – dobije baterky a v pondělí jde do práce s písničkou na rtech. Jeho kapela občas hrávala i na firemních akcích MND nebo na narozeninových oslavách kolegů. Na country bálech hrají dodnes.

Kromě toho Ruda sbírá angličáky. Na kole jezdí skoro pořád – někdy večer bez helmy (sám zdůrazňuje, že pouze přes město za maminkou), jindy poctivě s helmou na vlak do práce – „Co kdyby se znovu pod kola připletla nějaká ta srnka…“

49 let na jedné pozici a pořád ho to baví

Za téměř 49 let ve firmě zůstal Ruda prakticky na stejné pozici a vůbec mu to nevadí. Naopak. Nejvíc ho na práci baví kontakt s lidmi. Jak sám o sobě s nadsázkou říká: „Jsem takový firemní archiv.“ Zkrátka si pamatuje, co bylo, kdo kdy do podniku nastoupil, jak se věci dělaly dřív. A právě tahle kontinuita dává jeho práci smysl a přidanou hodnotu.

Odchod z firmy Ruda nikdy nezvažoval. Když měl před šesti lety jít do důchodu, říkal si, že si koupí už jen poslední čtvrtletní jízdenku na dojíždění a pak skončí. Pak ale přišla další čtvrtletní… a pak roční… Jak komentuje zvesela: „Důchod zatím v plánu nemám!“ V hlavě má ale jeden hezký milník – v říjnu 2027 to bude přesně 50 let, co v MND pracuje. A to už stojí za úvahu.

Hlavně neztratit chuť žít!

Rudův recept na zdravého ducha je prostý: brát život takový, jaký je. Nepoddávat se smutkům ani těžším obdobím. „Vždycky se najde něco, kvůli čemu má smysl jít dál,“ dodává povzneseně. Možná právě proto je po skoro padesáti letech v práci pořád rád a stále spokojený.