Už při příjezdu je patrné, kolik práce se tu odvedlo. Zcela nová široká cesta křižuje močál, lemují ji nedávno dokončené sloupy elektrického vedení, které budou energií zásobovat potřebné technologie na sušení a čištění plynu.

Stačí se rozhlédnout a pochopíte, jak náročné je v této oblasti cokoli stavět. Všude je voda, rákosí je v podstatě jediná vegetace. Jedeme dál, napravo odbočuje cesta k jednomu z vrtů, kterých je nyní dokončených už sedm.

Po několika kilometrech přijíždíme na velké prostranství, kde se dokončuje nové těžební středisko. Černá dvoupatrová budova je již hotová, buduje se přilehlá technologie. Spousta potrubí je ještě obalená igelitem. Svářeči svářejí, bagry bagrují, nicméně se tu MND potýkají s celou řadou komplikací.

Válka je všudypřítomná. Není dost lidí, některé technologie nejsou dostupné. Například dříve běžné dostupné podzemní ventily teď k dostání prostě nejsou.

„Co dříve trvalo pár dní, je nyní záležitostí i na měsíce. Problém je i s lidmi, kdy externí firmy mají často méně personálu. Náš personál má stoprocentní výjimku z branné povinnosti, ale dodavatelské firmy mají třeba výjimku jen 70 procent, takže ze sta mužů je jen třicet uvolněno pro armádu,“ popisuje šéf MND Ukraine Lukáš Svozil. Problém je třeba se svářeči, kterých je na stavbě tohoto typu potřeba celá řada. „Je to takové žonglování s lidmi, je tu málo personálu, když zapojujeme vrt, musíme lidi ze stavby střediska přesunout tam a tady zase chybí. Všechno se tím prodlužuje,“ dodává Lukáš.

Technologie s rezervou pro budoucnost

Přímo vedle těžebního střediska těží dvě sondy a v blízkém okolí další čtyři. Další vrt s označením Tynivska-112 by se měl zapojit v nejbližší době. Roste tu kolektor, tedy vstupní bod z jednotlivých vrtů. Vzhledem k tomu, že jsou všechny duálně vystrojené, tak má každá sonda na kolektoru dvě „trubky“.

„Nejdříve jsme jich udělali deset, ale nyní přiděláváme už dalších deset, ať máme rezervu pro dalších pět vrtů,“ popisuje Lukáš. Stojíme v prvním patře nové černé budovy střediska a Lukáš postupně ukazuje jednotlivé části ložiska. Některé celky jsou již funkční a některé se ještě posilují. Produkce se tu totiž v podstatě každý měsíc výrazně zvyšuje. Zatím tu není k dispozici technologie čištění plynu, tento proces probíhá až na několik kilometrů vzdáleném těžebním středisku (TS) Bystrická (15 kilometrů). To se zanedlouho ovšem změní, sušit se bude i zde.

„Musíme také posílit technologii sušení plynu, protože to bylo naprojektováno na nižší těžbu. Naše produkce jde za původní předpoklady a bude se ještě dál navyšovat,“ avizuje Lukáš. Instalovat se bude také separátor a kompresory.  

Staví se rovněž expediční plynovod, který posílí množství přepravovaného plynu a zvýší kapacitu těžby. Celkem se jedná o 16 kilometrů z TS Bystrické na TS Rudniki. Stavba začala na začátku února. Zpomaluje to ovšem práce na Tynivské, protože máme k dispozici omezené množství lidí.

Již zmiňovanou komplikací je celkově přírodní prostředí, v němž se licence nachází. Ukrajinci oblasti říkají blata. Močály, bažiny, rákos. Jakmile hrábnete do země, je tam ihned voda. Ale v zásadě právě díky této náročnosti se zdejší zásoby nepodařilo nikdy v minulosti odkrýt. Nikomu se nechtělo investovat do průzkumu bažin.

Celý areál je v podstatě na vodě, stejně jako termín jeho dokončení vzhledem ke komplikacím.

„Pozitivní je, že těžba roste. Díky tomu máme dost prostředků pro rozvoj Žukyvské a další investice, například do nového větrného parku. Čím rychlejší tu budeme, tím lepší,“ dodává Lukáš, proč je důležité zdejší areál dokončit co nejdříve.  

Martin Beneš