„Za prvé je vodík jedním z nejpoužívanějších průmyslových plynů. Navíc je to palivo, které si vyrobíme ‚doma‘. Pro Evropu je to naprosto strategická věc, protože nás nikdo nemůže vydírat, že nám zavře nějaký kohout a stopne dodávky. Vodík je jedna z mála komodit, kterou si tady můžeme zcela nezávisle vyrábět. I v případě jaderné energie jsme totiž závislí na dodavateli paliva,“ popisuje Pavel Srbecký. 

Vaše řešení generátoru je unikátní. V čem jeho jedinečnost spočívá?

Elektrolyzér, který vodík produkuje, má nevýhodu v tom, že se opotřebovává. Když funguje na konstantní příkon, tak je to ještě docela v pohodě. Jenže v případě obnovitelných zdrojů energie tomu tak není a jeho příkon kolísá. Naše řešení má výhodu v tom, že nemá jeden velký svazek (tj. tu hlavní a nejdražší komponentu stroje), ale desítky malých. A náš systém je řídí tak, aby byly využity optimálně, což citelně snižuje opotřebování. Náklady na údržbu a provoz zařízení tedy výrazně redukujeme. Postavili jsme své řešení na míru obnovitelným zdrojům, abychom zvýšili jeho životnost a účinnost. Velkou výhodou je také mobilita a kompaktnost, celé zařízení bude umístěno v jednom kontejneru, který se dá naložit a převést.

Proč s takovým řešením nepřišel nikdo předtím?

Tato technologie se v nějaké podobě již standardně vyrábí delší dobu. Většinou se ovšem jedná o řešení, které využívá jeden velký výrobní svazek, což je na začátku investičně levnější. Optimalizuje se jen ten CAPEX, investiční náklad. My jsme šli opačnou cestou.

Použijeme sto malých svazků místo jednoho velkého. Je to sice investičně dražší a na řízení velmi komplikované, dokonce tak, že by to člověk sám uřídit nedokázal. Naše know-how je v optimalizaci souhry celého systému: zdrojů elektrické energie, řídicího systému a umělé inteligence. Řídit jeden svazek je jednoduché. U stovky je to nemožné. Naše umělá inteligence však řídí stroj v podstatě sama tak, aby fungoval s co nejvyšší efektivitou a vydržel co nejdéle. Dosud takový systém nebylo možné vytvořit.

Co se změnilo?

Za prvé došlo ke zásadnímu zlepšení strojového učení, což je dost nová záležitost. V druhé řadě začínají být dostupnější jednotlivé segmenty – hardware. My jsme původně do projektu vstupovali s tím, že vytvoříme pouze systém řízení a zbytek komponent pořídíme ze standardní tržní nabídky. Zjistili jsme ale, že abychom mohli generátor plně optimalizovat a integrovat, musíme si ta zařízení v podstatě vyvinout a postavit na míru sami. Navíc výrobců vodíkových generátorů je na celém světě velmi málo a s rostoucí poptávkou výrazně zvyšují své ceny. Během jednoho roku lze pozorovat nárůst až o 200 procent! Takže téměř každou větší komponentu jsme nuceni si vyvíjet sami od začátku.

Jak tedy bude vypadat finální produkt?

Bude se jednat o nezávislé, tedy autonomní mobilní zařízení, prostě kontejner, ve kterém bude umístěna technologie. Zjednodušeně řešeno: na jedné straně připojíte obnovitelný zdroj energie, například fotovoltaiku, dodáte vodu a na druhé straně dostanete vodík. Bude se jednat asi o 18 až 20 kilogramů vodíku za hodinu. Pro představu, na kilogram vodíku ujede osobní auto zhruba 100 kilometrů.

Jaká je spotřeba vody? Je to přeci jen komodita, která bude vzhledem k rostoucímu suchu potenciálně stále méně dostupná ve velkém množství.

Spotřeba vody je relativně malá. Jedná se o jednotky kubíků. Je to pro nás velké téma – jak připravit vodu a jak s ní šetřit. My ji po vyčištění ještě demineralizujeme na nejnižší úroveň, což je drahé. O tuhle vodu nechceme přijít, takže ji cirkulujeme v nejvyšší možné míře. Protože i když vyrobíte plyn, je pořád ještě nasycený vodou, tudíž jej dočistíme v několika dalších stupních a vodu znovu použijeme. Efektivita systému je v tomto ohledu velmi vysoká.

V jaké fázi se nacházíte nyní?

Teď právě končíme ostrý test plně autonomního chodu prototypu řízeného umělou inteligencí. To je důležitý milník v našem vztahu s MND, protože jde o hmatatelný a ověřitelný výstup.

V únoru příštího roku budeme mít k dispozici celý kontejner s technologií, který ale nebude vybaven zdroji a svazky v plné míře. Bude jich obsahovat pouze pětinu, to znamená jeho výkon bude 200 kW. Bude tak pouze představen funkční produkt pro MND. Pro nás je to nejnáročnější zkouška. Dokončení kontejneru s výkonem 1 MW, který na závěr představíme veřejnosti, už bude totiž spočívat „jen“ v tom, osadit jej technologií, kterou už budeme mít odzkoušenou a náležitě certifikovanou. K tomu by mělo dojít v polovině příštího roku. Ale věřím, že to stihneme, aktuálně máme dokonce mírný náskok.

Co potom? Vývoj nového produktu je jedna věc. Je třeba ho ještě dobře prodávat…

Máme indikativně prodané dva roky produkce dopředu. To je jediné, čeho se vůbec nebojím.

Jaké klienty pro vodíkové generátory můžeme očekávat? 

Velmi široké spektrum. Teď jsme podepsali dohodu se zájemcem, který přesně splňuje to, pro koho chceme generátory vyrábět. S tímhle vývojem jsme začali z morálního, etického důvodu. Cítíme, že se s planetou něco děje a tohle je náš příspěvek k tomu, jak s tím bojovat. Chceme, aby se zelená vodíková technologie rozšířila a kde je to vhodné, nahradila fosilní zdroje. Ideální klient je takový, jenž disponuje vlastním zdrojem zelené energie, kterou využívá pro svou spotřebu a zároveň potřebuje vodík jako technický plyn či pro jinou vlastní spotřebu. To je všude, kde se svařuje a podobně. Máme zájemce, který má fotovoltaiku a zároveň zásobník na vodík, který musí draze kupovat jako šedý, tj. vyrobený z fosilních zdrojů. Když má přetoky energie, musí přebytečnou elektřinu takzvaně mařit. Takže s naším zařízením ušetří elektrickou energii, přenosovou soustavu, výrobu plynu z nešetrných zdrojů, transport plynu a spoustu dalších věcí. To je naprosto ideální stav. Snižuje své náklady a uhlíkovou stopu. Ostatní zájemci jsou však povětšinou takoví, kteří mají obnovitelné zdroje energie a chtějí svou produkci optimalizovat.

Jak se vaše umělá inteligence vlastně učí? Na jakých datech, když se jedná o novou technologii?

Jedeme podle skutečných dat z fotovoltaiky MND Orlová, abychom svůj systém učili na reálném provozu. Umělá inteligence bude prediktivní – vyhodnocuje veškeré faktory a dokáže předejít chybám. Tento prototyp bude sloužit dál k učení umělé inteligence a testování dalších komponent. Naše práce se nyní už zaměří na stavbu a kompletaci finálního výrobku.

Naučili jste se na tom prototypu něco nového, co jste nečekali?

Naučili jsme se toho spoustu. My jsme prototyp původně dělat nechtěli, vzešlo to z diskuse a poptávky MND. Přišlo nám lehce zbytečné, že budeme mrhat čas v tak malém měřítku, když to můžeme dělat ve velkém. Ale ukázalo se, že to byla opravdu cenná zkušenost, protože některé jevy nás překvapily. Ne třeba to, co bylo těžištěm našeho vývoje, to funguje podle očekávání. Ale byly to hlavně ty záležitosti, které jsme původně řešit nechtěli – periferie, separace, úprava vody a jak je to celé komplexně propojené. Na světě je minimum odborníků, kteří by s tímto zařízení měli zkušenosti. Takže to učení bylo nakonec podstatné.

Máte technologii patentovanou?

Patentovaný bude celý systém řízení, což je takový mozek celé technologie. Pak přijde čas pro užitné vzory na celý kontejner a separátory. Uvidíme, co se nám podaří. My víme, že se to začne kopírovat, ale ostatní budou minimálně dva roky za námi. My v tuhle chvíli máme připravenou druhou generaci, která má už funkce mnohem dál, je prostorově zcela jinak pojatá. Je to menší instalace, třeba i do obydlených oblastí a bude to opravdu bomba!

Považujete vodík za palivo budoucnosti?

Řekl bych, že je to nutná součást paliv budoucnosti. Nejsem zaslepený ideolog, který by vodík prosazoval za každou cenu na všechno a vždy. Je to nejjednodušší a nejrychleji aplikovatelná součást obnovitelné energetiky, která tady chybí. Vodík je vhodný na spoustu aplikací a na spoustu zase ne a je otázka, zda a na co je ekonomicky výhodné jej používat. Technicky jde o dobré palivo, je to běžně používaný průmyslový plyn – na svařování, v potravinářském průmyslu, cementárnách. Dosud se vyrábí tzv. parní reformací metanu, k čemuž se používá zemní plyn. A to nedává smysl – získávat bezemisní zdroj spalováním plynu.

Jak jste se vůbec jako ekonom k zelenému vodíku dostal?

My s kolegou Jakubem Drncem jezdíme od malička na kajaku – extrémní divokou vodu, jezdíme po světě všelijaké řeky. Všímali jsme si, že jsou stále v horším stavu a přišlo nám to líto. Staví se přehrady, což tu přírodu neuvěřitelně likviduje. Jakub žil dlouhé roky v Kanadě a tam to šlo ad absurdum – některé řeky jsou až 20 kilometrů uzavřené v trubce. Kuba řekl: Já půjdu studovat řešení, jak pomoct planetě. A já jsem si řekl, že se naučím, jak na to sehnat peníze. To byl tak rok 1998. Kuba studoval fyziku, dělal si doktorát v Kanadě, teď žije ve Francii v Grenoblu. Po letech jsme si řekli, že teď je dobrý čas to rozjet.

Kdy to bylo?

Tak pět šest let zpátky. Cítili jsme, že vodík je téma, kde bychom mohli uspět a kde úroveň primárního výzkumu znatelně předehnala tu aplikovanou. Postupně se to nabalovalo, až vznikl tento koncept.

Jak vznikla spolupráce s MND?

To byla shoda náhod. Měli jsme dobrého kamaráda, taky kajakáře… a ten potkal na jedné konferenci Karla Břízu z MND. Ten informaci o nás poslal dál, pak za námi přijel Michal Sasín, slovo dalo slovo a postupně tak MND vstoupily do naší společnosti. Je třeba říct, že v MND jsou strašně fajn lidi, Michala Sasína a Jany Hamršmídové si nesmírně vážím. Neuměl bych dnes již spolupracovat se studeným korporátem, ta lidská stránka pro mne je velmi důležitá. MND plní perfektně naše veškerá ujednání a snaží se nás chránit od přebytečných balastních činností, za což jsme opravdu vděční!